Operace srdce, část 1.

24. dubna 2011 v 15:35 | Ookami |  Na pokračování
Seděla jsem v nemocnici, když to řekli. Seděla jsem a tupě zírala kamsi mimo doktory a nechápala ...
Před půl rokem to všechno začalo... to všechno s mým srdcem. Od malička jsem měla problémy s krevním oběhem, špatně se mi prokrvovaly končetiny, měla jsem bledou kůži, špatně se mi dal najít tep... Ale během pár let to přešlo. Mohla jsem chodit na slunce bez rizika vyrážky...
Jenže teď .. vrátilo se to. Špatně se mi dýchalo a pořád mi haproval tlak. Třeba na plavání.. ráda chodím plavat..
.. Stojím na skokánku, dívám se na hladinu vody a rozdýchávám se. Pak si přetahuji plavecké brýle a chystám se ke skoku... narovnám se jako prkno a spojím ruce nad hlavou, ještě stále zhluboka dýchám..
Jsem tu téměř sama, po ránu tu nikdo nebývá. Všude je cítit odér chlóru. Skoro mě to dráždí. Poslední nádech .. cítím, jak mi tepe srdce v hlavě... Něco je špatně, nikdy mi netepe srdce v hlavě!.. problesklo mi to hlavou ve stejnou chvíli, kdy jsem se tvrdě a nekontrolovatelně ponořila do vody ... Chlorovaná voda mi zajela do nosu, leknutím jsem natáhla doušek vody, házím sebou, zkouším našlapávat vodu, ale nohy mi vypovídaly službu....Stále mi tepala krev v hlavě, ale teď je to jako vzdálená ozvěna. Připadá mi, že jsem tu věčně ... Poslouchám vzdálené buch buch a pak.. nic...
Probudila jsem se až v nemocnici, nade mnou stáli doktoři a oslovovali mě.. pomalu jsem otevírala oči, ostré světlo mě štípalo, tak jsem si zkusila dát ruku přes oči, jenže cosi mi ten pohyb neumožnilo. Otevřela jsem rychle oči a vykulila je, v ruce jsem měla jehlu od kapačky...
Doktoři ze sebe chrlili otázky.. neposlouchala jsem je. Pokusila jsem se promluvit, ale místo mého hlasu se vydral chrčivý tón, jako by si někdo odkašlal. Polkla jsem a zkusila to znovu.
,, Co se stalo?" pořád to nebyl můj hlas.
První doktor, co stál nejblíž mé postele, byl vysoký, černovlasý s orlím nosem, promluvil jako první:
,,Měla jste zástavu srdce. Selhalo.." Odmlčel se, rty stáhnul do úzké linky : ,,V tomto věku je to neobvyklé."
Kývla jsem nepatrně hlavou, jako bych to všechno chápala a vzala jakoby nic.
Promluvil druhý doktor, co držel papíry, zřejmě s mým chorobopisem :
,,Musíte na operaci."

Pokračování někdy jindy, asi příště ... :)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Neiti ssa musta Neiti ssa musta | 25. dubna 2011 v 1:58 | Reagovat

Moc hezky napsané, to však není výjimka.
Na pokračování se už teď těším! :)

2 Nelli Nelli | 25. dubna 2011 v 10:04 | Reagovat

Ookami má velkou představivost a teď to využil. Už jsem zvědavá jak to bude dál :)

3 Ookami Ookami | 25. dubna 2011 v 10:04 | Reagovat

Děkuji :) Snad brzy bude :P

4 majava majava | 25. dubna 2011 v 21:28 | Reagovat

autobiografie... trochu "přikořeněná" ???

5 majava majava | 25. dubna 2011 v 21:28 | Reagovat

aspon to tak na mě ze začátku působilo ... :)

6 Ookami Ookami | 25. dubna 2011 v 21:30 | Reagovat

[5]: Heh .. neděsilo by tě to?

7 majava majava | 26. dubna 2011 v 12:43 | Reagovat

[6]: neděsilo ??? blázníš snad ...  To víš, že děsilo ...!!!

8 Ookami Ookami | 26. dubna 2011 v 19:17 | Reagovat

:) Už nejednou se mi to podařilo :P

9 Ookami Ookami | 28. dubna 2011 v 11:29 | Reagovat

:)

10 Žabina * Žabina * | Web | 24. července 2011 v 15:17 | Reagovat

zajímavé ;)

11 Dáda Dáda | E-mail | 26. srpna 2011 v 23:48 | Reagovat

Koukám docela vyděšeně. Tohle.. tohle je skutečnost?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Lepší shořet než vyhasnout