Leden 2013

Možná kdyby ona chtěla

28. ledna 2013 v 17:41 | Ookami |  Má tvorba
Možná kdyby ona chtěla
tělo mé by opustila
ve mě však dál dlí
duše, můj epitaf poslední..

Po kolena..

10. ledna 2013 v 21:08 | Ookami |  Má tvorba
Mrzne až praští
a ty stojíš
po kolena ve sněhu a nevíš
kam máš vlastně jít
Snášejí se na tebe
malé vločky lží
tají ti na rtech
a ty v nich stojíš
až po kolena
Všude bílá tma
která je I v tobě
nejde krz ní vidět
a ty po kolena
stojíš v ní
Tak kam půjdeš
kde je tvůj dům
všude beznaděj
a ty v ní až po kolena

Umíráček

10. ledna 2013 v 20:48 | Ookami |  Kam s tím?
Mé vnitřnosti jako by chtěly spolknout samy sebe. Orgány se mi uzlovaly do nepochopitelných útvarů. S pocitem, že mě v noci někdo krutě zbil jsem vstala z postele. Vlastně jsem dlouhou dobu přemýšlela, jestli vůbec má cenu vstát. Jestli by nebylo lepší prostě tak v leže umřít s uzlem v břiše. Nene, vstávej, musíš do školy.. Polomrtvá a se skoro dřevěnou nohou jsem se došourala do koupelny. Zděsila jsem se sama sebe. Zrcadlo, probůh.. koho napadlo dát do koupelny zrcadlo? Naproti umyvadlu. Hm. Opláchla jsem si obličej. Pak, myslím, že se mi zamotala hlava, asi jsem I omdlela, protože jsem se probrala na zemi, a tak nějak jsem objímala bok vany. Neohrabaně jsem se zvedla, jenže se mi zamotala hlava. Tak jsem si zase neohrabaně sedla. Rozcuchaná, v pyžamu, s tupým výrazem člověka, který má sníst býčí přirození jsem sama sebe začala litovat. Být malé dítě, pláču na pískovišti. Jenže nejsem malá a nemám pískoviště. Tak pláču v koupelně na zemi.Jak ubohé, ubohoučké. Seber se! Musíš do školy, sakra! Ne, nechci, motá se mi hlava. Nechci mezi lidi, zase ty samý kyselý ksichty. No jo, ty chudinko, ale copak bys bez nich dělala? Vždyť oni ti vyplňují dny, který bys jinak proflákala a nudila se. Fajn, zvednu se. Učesala jsem se. No, učesala. Vlasy jsem měla všelijak. Myslím, že by mi kde jaká rokoková dáma záviděla. S odporem, že musím vůbec otvírat pusu, jsem si vyčistila svědomitě zuby.
Když jsem šla zpátky do pokoje, měla jsem pocit, že nejsem o moc jiná než rozvařená špageta. Hnusná, zkroucená.. prostě rozvařená. A rozvařený špagety jsou fůj. Převlékla jsem se. Bylo mi fuk, jak vypadám. V hlavě jsem měla vymeteno, až na ten hlas, co mě neustále kritizoval. Sklapni. Vzala jsem si sluchátka. Hlas sklapnul. Ledfoot. Miluju toho chlapa.
Byl pomalu čas odejít na vlak. Ach, jak mě se nechce. Otravná chůze. Je tam zima a tma. A lidi. A škola. Brr.. A taky byl čas nandat masky. Nazdar!

Zimní královna

7. ledna 2013 v 19:18 | Ookami
Tak jsme před svátky psali slohovku z češtiny. Mohli jsme si vybrat ze tří možností - popis pracovního postupu, popis a líčení. Všechno mělo své podtéma. Já si vybrala líčení "zimní pohádka".
Musím se pochlubiti výsledkem, který byl ohodnocen za jedna. Z cca 80 lidí měli jen tři jedničku :-).

Život je nemoc

1. ledna 2013 v 21:16 | Ookami |  Kam s tím?
"Není snad alkoholismus nemoc..?"
"Dýchat je nemoc.."
"Myslíte si, že jsou opilci nesnesitelní..?"
"Ano, většina z nich. Stejně tak většina abstinentů.."
"Ale koho zajímá život opilce..?"
"Jiného opilce.."

Novej rok

1. ledna 2013 v 1:18 | Ookami |  Kam s tím?
Zdá se mi to, nebo rok co rok je to horší a horší? Loni na Vánoce a Silvestra mi bylo tak mizerně, že jsem se nedotkla ani vodky. Letos to neni jiný. Je mi mizernějš. Já hloupá si myslela, že už se to nedá stupňovat. Dá. Příští rok na to kašlu a zvostanu v hospodě. Tam usnu na stole se zvětralým pivem a napůl zhašenou cigaretou v ruce. Bude mi dobře. Dokurvim si plíce, budu pít pití, po kterým se mi obvykle ježej chloupky na zátylku. Jo, idylka.
Tak hezkej novej rok.
Lepší shořet než vyhasnout