Duben 2013

Naturalistká

23. dubna 2013 v 21:07 | Ookami |  Má tvorba
Tak sem přidávám jednu mojí lehce naturalistickou báseň, která byla zveřejněna i na webu www.piste-povidky.cz. Nestydím se za ní, jsem na ní dokonce pyšná, ač je tak trochu zvrácená. Nu což. Pokud se vám zvedl kufr, je to dobře.

Na břehu špinavé Temže
válí se mrtvola nahé ženy
asi to bude děvka, že?
kolem nosu krvavé hleny
oči do široka rozevřeny
kolem létají havrani
spouštějí hlasitý povyk
dívka se znamínkem ve dlani
na slovo se nezmůže
v puse ji červi ožírají jazyk
a zažírají se ji do kůže

Houpačka

7. dubna 2013 v 20:20 | Ookami |  Dopisy bez adresáta
Příteli, který nedýšeš,
událo se toho v mém životě skutečně mnoho od doby, co jsem Ti psala naposledy. Už ani nevím, kdy to bylo..
Je duben, astronomicky jaro, ale počásí se ještě tváří, že zapomnělo na čas. Občas ještě sněží. Je to otrava. (Vždycky musím mít nějakou připomínku k počasí, viď?)
O víkendu jsem byla u dědy. Byl tam i táta. Vypadá pořád stejně, jen mu ubylo pár vlasů a přibylo pár vrásek. Chvíli poslouchal, jak hraju na violoncello, pokýval hlavou a šel si zakouřit. Pořád strašně kouří a tvrdí, že značně omezil. Mluvili jsme spolu skoro až do rána, táta pil pivo, já víno. Nevím, jak jsem se cítila.. Bylo mi všeljak a snad za to může i to víno.. Nastalo pár okamžiků, kdy mi prolétlo hlavou "sakra, vždyť jsem celá po tobě, tati". Pár chvil, kdy se mi zase začalo stýskat a kdy jsem mu tiše vyčítala, že mě opustil.
Šla jsem si lehnout s bolestí stehna do vedlejší místnosti než táta. Slyšela jsem, jak hlasitě dýchá, skoro až chrápe. Byl to zvláštní pocit. Být tak blízko a přece tak daleko. Dlouho jsem zírala do stropu a přemýšlela. Prý jsem příliš zádumčivá, říká děda. Usnula jsem až v šest..
Ráno jsem se trochu zlobila, že ještě žiju. Často mívám po probuzení tenhle pocit.
Víš.. Teď je můj život jako praštěná houpačka. Občas jsem nahoře, najednou někdo na druhé straně sleze a já spadnu na zem a tam se dlouho válím, dokud někdo nepřijde a neřekne "nahoře je to skvělý". Tak já, jak ten debil, zase lezu na sedátko a uííí nahoru.. Ano, čekám, než si zase rozbiju úsměv..
Uvidíme, jak to bude dál.. Jen.. Vím, že se rozpadám a že to zastaví jen jedna osoba..
Nu což, příteli..
Já ještě dýši.. A pár dní ještě budu. Znovu se ozvu.

Mel
Lepší shořet než vyhasnout