Září 2014

Vždycky

2. září 2014 v 21:13 | Ookami |  Kam s tím?
Víte, já jsem si nikdy nemyslela, že mě opustí duch pisatelstství, ale bohužel, je tomu tak.. Snad ani ne z nedostatku času, ale spíše z mála prostředků jak všechno vyjádřit.
Nepořádek, panika, hrůza a strach. Nejbližší pojmenování mých pocitů v tuhle chvíli.. v tenhle zlomek času. Ale v podstatě je to pořád to samé. Nakonec stejně umřu.
Tolik lidí by mi chtělo pomoct, ale ono to nejde. K čemupak je rozlámané zrcadlo, kterému chybí střípky? Nebo váza.. Vždyť ani do ní květinu nejde dát. Maximálně tak suchou.. taky mrtvou. Můžu si za to sama.. Vždycky.


Vytrácíš se, přítelíčku.. Bolí to, viď? Já vím, že ano.. Ale ono to přejde, slibuju. Vrátím se, jako vždycky.. Je málo způsobů, jak ti vysvětlit, co se právě teď děje, ale věř mi.. prošli si tím všichni. Buď to ustáli, nebo utekli. Já vám vždycky dávám na výběr. Vždycky.

Drž se, prosím.

Já se taky budu držet.. zrcadlového rámu..

Mel
Lepší shořet než vyhasnout