Listopad 2016

Dupot ježka

18. listopadu 2016 v 9:26 | Mel
Ahoj (přítelíčku),

ta závorka je dost silná na to, aby tě mohla naštvat. Nejsi můj přítelíček a nikdy jsi jím, podle vlastního uvážení, ani nebyl. Vždycky jsi byl ten otrok, ten psycholog, ten člověk za zdí, co chtěl teplo. Já vím. Nechovala jsem se správně. Moje hranice morálky a sobeckosti jsou zvláštně nastavené. Tvoje blízkost mi v 90% byla příjemná. Nějakým způsobem jsem se cítila chápaná a přijímaná. Tys byl ten, co nutil můj mozek pracovat v logických úrovních (i když mi to většinou nešlo, protože některé výsledky pro mě byly až moc bolestivé). Myslím si, že já jsem ti naopak poskytovala ten empatičtější náhled na věc. V tomhle jsme se vždycky nějak doplňovali, i když jsem měla kolikrát chuť tě minimálně seřvat nebo přiškrtit (což by ovšem znamenalo dotyk).
Proč ale píšu.. Sleduju tvoje počínání po celou dobu, co jsi mi to dovolil. Nemám v plánu hodnotit tvoje kroky a rozhodnutí, nejsem si přesně jistá, v jakém rozpoložení jsi. Ale jsem si jistá v tom, že se cítíš sám, tak sám, až se tvoje moralita posouvá směrem dolů. A já bych podle tvého podvědomí měla být někým, kdo ti řekne, že je to nechutný. Jenže já nemůžu. Protože i když jsem říkala ty věci, které jsem říkala, i když se chovám nelogicky.. tak některé věci si nepřipouštím, nebo mi docházejí opožděně.. ale kdybys nebyl takovej arogantní a sebestřednej vůl, možná bych měla aspoň nějakou šanci ti říkat celou pravdu.
V určitých ohledech tě naprosto nesnáším. Opravdu. Někdy píšeš tak hrozný věci, tak otravný.. Božínku, kam ses to až dostal? Někdy cítím takovou lítost.. občas dokonce cítím zadostiučinění. Což je hnusný, ale je to tak. Mám pocit, že ti tou pitomou samotou dochází spousta jiných věcích. Všímáš si jiných detailů a obecně se nějakým způsobem na povrch dostala tvoje křehká část.
Točím se pořád dokolečka, ale nejsem moc konkrétní, takže teď budu co nejupřimnější a nejstručnější - záleží mi na tobě (nějakým pokřiveným způsobem, protože někdy moje nesnášenlivost vůči tobě je tak silná, že jsem schopná ti říct naprosto cokoliv, jen abys odprejsknul), proto nechci být ten člověk, co tě bude poutat. Nechci být ani tvým svědomím (i když by to mohlo mému egu fakt lichotit), nechci být ani tvoji představou. Chci, abys byl svobodný a rozhodoval se podle sebe. Udělal to, co cítítš právě teď. Ale to neznamená, že budeš na ostatní plivat jed. Buď umírněný, ale nezazdi se. Víš, dělat to, co cítíš vždycky nutně neznamená, že všechno ventiluješ ven. O tom to není. Je třeba pustit ven tu koncentraci toho, co máš v sobě. To znamená.. máš-li v sobě žal, pusť ho ven, ale nedovol, aby přešel v sebelítost. Dávej najevo cokoliv, ale jen tak, aby ti to zpětně neublížilo. Nad tím zbytek přemýšlej.
Jsi silný a velmi inteligentní (tvoje inteligence mi moc chybí), tak vydrž. A pokud si chceš najít někoho jen na to, aby se tě dotknul, udělej to. Ale buď jen tělo, nic víc. Možná se dozvíš něco nového.
Prosím, nezlob se na mě. Nechci ti dávat rady, ani zasahovat do tvého života. Jen občas mívám pocit, že požaduješ mojí zpětnou interakci. Tak tady je.
A proč se starám? Protože i po tom všem jsi významnou bytostí.
Opatruj se.

Nasranej lítostivej ježek
Lepší shořet než vyhasnout